Nesuď knihu podle obalu / Díky za vzpomínky - Cecelia Ahernová

Bude to už asi rok, co jsem si pořídila knihu Díky za vzpomínky od Cecelie Ahernové. Pořídila jsem si ji z rozmaru a také protože jsem nutně potřebovala něco na čtení. A jak už to tak u mě bývá zvykem, na nákupech knih nikdy úplně nevím, do čeho jdu. Knihy vybírám obvykle namátkově a už ze zásady si knihy negooglím. Nastalo až příliš případů, kdy jsem narazila na mega spoiler a můj pohled na právě čtený příběh se rázem změnil. A tak jediné, podle čeho knihu vybírám je anotace na zadní straně obálky.Tak se u mé v knihovně objevila tato kniha. Zrovna u ní jsem si musela opravdu často připomínat, že kniha by se neměla soudit podle obalu. Ve skutečnosti to byla docela ironie, protože obálka absolutně nevystihuje příběh psaný uvnitř. A jelikož jsem dokázala překousnout to, že tahle kniha vypadá jako vnitřek bonboniéry, nebo snad jako by pocházela z cukrového městečka, mohla jsem si užít příběh, který v sobě schovávala.
Hlavní hrdinkou příběhu je třicátnice Joyce, která se po strašlivém úrazu ocitne v nemocnici. Transfuze krve jí v podstatě zachrání život (ovšem zde také jeden život končí) a netuší, že společně s krví dostala vědomosti, vzpomínky a vkus jednoho rozvedeného muže architekta, který trpí fobií z jehel.
Kam až ji její nově přijaté vědomosti zavedou musíte zjistit sami. Avšak za mě musím říct, že to bylo velmi zajímavé čtení, jehož téma se mne v mnoha ohledech dotklo a na tak originální děj jsem asi ještě nenarazila. Četla jsem ji docela dlouho, ale jen kvůli tomu, že jsem u ní ráda relaxovala. Svůj úkol splnila ve stresovém období, kdy jsem hledala způsob, jak se odreagovat. A myslím, že si ji ještě někdy přečtu.
Autorka knihy Cecelia Ahernová dokázala ve 350-ti stránkové knize barvitě a reálným způsobem popsat postavy v jasně představitelném světle. U některých knih mívám pocit, že postavy jsou až příliš nereálné, avšak postavy Cecelie byste snadno mohli potkat kráčet po ulici naproti vám, nebo vidět v autobuse cestou do práce, či školy. A jestliže je vám její jméno nějakým způsobem povědomé, je možné že jste ho slyšeli v souvislosti s knihami, které byly i předlohami k filmům PS: Miluju tě a S láskou Rosie.
Pokud byste se mě zeptali, komu bych tuhle knihu doporučila, rozhodně bych zmínila lidi, kteří potřebují relaxovat, lidi kteří rádi vnímají lásku i jinak, než jen přes červenou knihovnu a v neposlední řadě lidi, které vše výše napsané zaujalo.

Cizojazyčná literatura aneb Jako zabít ptáčka

Jako obrovská fanynka výzev jsem si letos usmyslela, že si o prázdninách zlepším mou otřesnou angličtinu. Tohle pro mě bude výzva s velkým V. A jelikož jsem také obrovská fanynka knih, rozhodla jsem se, že zkusím spojit příjemné s užitečným. Koneckonců, kniha Jako zabít ptáčka, neboli To Kill a Mockingbird je na mém seznamu už docela dlouho. Až už se pomalu začínám stydět, že jsem ji ještě nečetla. 



Knihu napsala americká autorka Harper Lee, jakožto první knihu a vydalo nakladatelství SNKLU (Státní nakladatelství krásné literatura a umění), ale zpět k té nejhlavnější otázce, kterou si asi právě pokládáte, a tou je děj. 

Tato kniha by měla být o boji s předsudky, strachem a s nenávistí. Dotýká se témata rasismu a nespravedlivých soudních procesů. Údajně čtivý příběh o dospívání a braní rozumu, o nejrůznějších formách statečnosti, o přetvářce, morálce a zodpovědnosti. To celé vyprávěno pohledem osmiletého děvčátka Čipery. To vše práno na 309-ti stranách. 

Upřímně doufám, že moje angličtina tohle přežije a že moje slovní zásoba se rozroste o nějakých těch pár slovíček. Jsem docela zvědavá, jaký dojem z téhle knihy budu mít po dočtení, ovšem všechno se dozvíte a už teď ode mě můžete čekat recenzi na tohle literární dílo.